Rejstřík firem před konkurzem může klamat

Nový zákon, který má od ledna zrychlit konkurzy, dnes nejpomalejší v Evropě, může podle soudců přinést firmám velké potíže. A státu až miliardové škody. Soudci varují, že nedokonalý zákon umožní podvádět: když se například firma bude chtít zbavit svého konkurenta, jednoduše jej navrhne poslat do konkurzu - i když bude bez dluhů.

Takto 'zadlužený' podnik se totiž bezprostředně po návrhu objeví v internetovém rejstříku, aniž by ovšem kdokoli dokázal zjistit, zda je návrh oprávněný. A než se vše vyřeší, může firma jako nespolehlivý dlužník přijít třeba o vítězství v soutěži na lukrativní zakázku. 'Je to obrovské riziko. Škody mohou jít do miliard, které pak mohou poškozené firmy vymáhat na státu,' říká místopředseda Krajského soudu v Praze Luboš Dörfl.

A není sám. Na tom, že se má zákon včas změnit, se shodli předsedové sedmi českých krajských soudů. Ministerstvo spravedlnosti však nic takového nechystá. Tvrdí, že podvodné konkurzy nehrozí. A norma nevadí ani podnikatelům.

Příliš krátké dvě hodiny

Vše se točí kolem internetového rejstříku, prvního a zatím nejrozsáhlejšího záměru, jak české soudnictví 'elektronicky' zrychlit a zbavit únavného papírování. Ve veřejně přístupné databázi si bude moci každý pružně zjistit, jestli například jeho obchodní partner není před konkurzem.

Od okamžiku, kdy věřitel návrh na konkurz podá, do chvíle, než se jméno firmy objeví na internetu, mají přitom podle zákona uplynout jen dvě hodiny. Soudcům vadí, že se za tak krátkou dobu nebudou moci přesvědčit, kdo návrh skutečně podal a zda někdo nechce firmu jen poškodit.

Příklad, jak se může vše od Nového roku zamotat: návrh přijde na soud faxem a v takovém případě musí věřitel do tří dnů ještě na soud poslat návrh poštou s originálním podpisem. Ovšem dvě hodiny po obdržení faxu, byť by to bylo třeba z anonymního čísla, už bude firma navržená na bankrot 'viset' na internetu. I když se pak zjistí, že vše bylo jen fingované, může jí to způsobit problémy.

'Vzniklá škoda je jedna věc. A druhá - že ostuda by okamžitě padla na nás soudce,' vysvětluje Dörfl. Stačilo by prý do zákona doplnit nařízení, aby se ten, kdo návrh podává, nemohl skrýt - například by bylo možné stanovit povinnost připojovat k e-mailovým návrhům elektronický podpis.

Ministerstvo změny nechce

Ve sněmovně nyní leží ve druhém čtení novela některých zákonů, které fungování rejstříku umožní. Podle soudců je to příležitost, aby poslanci paragrafy doplnili. Ministerstvo však oponuje, že i dnes je možné podat falešný návrh na konkurz, byť jeho zveřejnění trvá i měsíce.

'Když bude jasné, že šlo o snahu někoho poškodit, tak samozřejmě konkurz vyhlášen nebude. A pak se firma bude moci domáhat náhrady u toho, kde ten návrh podal - a ne u státu,' tvrdí náměstek František Steiner.

Ministerstvo počítá s tím, že zákon, který řeší nejen rejstřík, ale i konkurzy obecně, bude měnit. Ovšem nejdříve až někdy příští rok na jaře. 'Až si to všechno sedne a uvidíme, jak zákon funguje a jestli se neobjevily nějaké závažné chyby. Ale zasahovat do toho teď, to by mohlo ohrozit jeho účinnost od prvního ledna,' dodává Steiner.

Přestože argumenty na doplnění zákona znějí logicky, poněkud je oslabuje, že se podvodných konkurzů neobávají ti, kterých by se měly podle soudců dotknout nejbolestněji - tedy samotní podnikatelé. 'Ano, riziko, že na internetu bude pár hodin něco zapsáno neoprávněně, nezlehčuji. Ale názor soudců mi přijde trochu jako hledání problémů za každou cenu,' namítá prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek.

Služby v noci i o víkendu

Soudci krajských soudů, kteří prý jinak souhlasí s tím, že nový zákon konkurzům skutečně pomůže, ale mají ještě jednu hlasitou námitku. Návrhy na konkurzy totiž budou moci chodit na soudy ve dne v noci - i o víkendech. Právě třeba e-mailem nebo faxem.

A to znamená, že soudci budou muset i doma držet 'služby' a být nonstop připraveni sednout k počítači a návrh zpracovat pro internetový rejstřík. 'Za prvé nemám v rozpočtu peníze, abych za to své lidi zaplatil. Za druhé je to bude velmi zatěžovat,' říká místopředseda Dörfl.

Prý by stačilo, aby podle zákona ten, kdo chce skutečně svůj návrh vidět do dvou hodin na internetu, musel použít speciální elektronický formulář - jeho prostřednictvím by se návrh sám objevil v rejstříku, aniž by ho musel někdo zpracovávat.

I to ministerstvo odmítá a zaštiťuje se tím, že i v cizině musí být konkurzní soudci stále v pohotovosti. 'V západní Evropě, kde jsme se inspirovali, to jde. Takže nevidím důvod, proč by to naši soudci nezvládli,' říká ministr Jiří Pospíšil (ODS).

Jen 19 procent pro věřitele 

Nový, takzvaný insolvenční zákon má od ledna nahradit mnohokrát měněnou normu o konkurzu a vyrovnání. Kromě zrychlení konkurzů má umožnit ozdravení problémových podniků. Zákon nově zavádí také osobní bankroty pro předlužené lidi, kteří se tak budou moci vyhnout exekuci.

V Česku v průměru dostane podle statistiky Světové banky věřitel z přihlášené a správcem konkurzní podstaty schválené pohledávky v hodnotě 100 korun necelých 19 Kč, což je nejnižší hodnota ze všech členských zemí Evropské unie. Třeba ve Finsku dostanou věřitelé téměř 90 procent svých investic, a v Japonsku dokonce přes 92 procent. V Irsku, Belgii, Nizozemsku či Velké Británii jsou na tom jenom o něco málo hůře.

Také délka konkurzního řízení je v Česku proti ostatním členským zemím EU podstatně větší. Průměrná délka konkurzního řízení v Irsku, Belgii, Finsku a Norsku se pohybuje okolo půl roku, což je ve střední Evropě něco těžko představitelného - v Česku je v průměru delší než pět let. Současně se v těchto zemích společnost dostane do konkurzu mnohem snáze.

Zpracovatel: Anopress IT a.s.

Ministr spravedlnosti Pospíšil má záměr personálně ubrat z portfolia soudců. Důvod? ČR má údajně nejvíce soudců v celé EU. Nejde teď o srovnávací statistiky, ale o zamyšlení nad tím, jakou bude volit taktiku, strategii, atd., aby záměr dosáhl. Jedna věc je totiž snížení počtu soudců, druhá věc, a to zcela stěžejní, jaké zvolí určující měřítko kvality pro ty, kteří budou odcházet na smrt, a ty zůstavší. Než ukáže v té justiční aréně tomu palec dolů nebo onomu palec nahoru, co bude o jednom či druhém vědět, co bude muset vědět? Bude tedy rozhodovat kvalita práce či jen počet soudců u jednotlivých soudů? Bude ministr hledat odpověď na otázku, proč konkurzní řízení, zahájené v roce 1994, není ještě ani v roce 2007 ukončené a konkurzní věřitelé stále čekají na své uspokojení? Dojde k odpovědi, že je to tím, že konkurzní soudce má deficit ve spolupráci se správcem konkurzní podstaty (SKP)? Že jej soudce neodvolal, i když správce špatně správcuje, ale jsou z jedné vísky, nebo výkon funkce SKP konkurznímu soudci na srdci neleží; kam by přišel, když takových konkurzů víc než deset let starých má desítky?
Další příklad: konkurz na známou společnost Pragoinvest byl prohlášen v listopadu 1993 a pravomocně skončen teprve v květnu letošního roku, tedy po 14 letech. Na další velmi známou firmu Chemapol byl konkurz prohlášen v roce 1998 a není dosud ukončen. Bude ministrův palec ve vztahu ke konkurznímu soudci vytrčen nahoru nebo jen povisle dolů? V jiném konkurzním řízení jeden z konkurzních věřitelů přihlásil pohledávku za úpadcem ve výši 320 mil. Kč, a protože neprokázal nade vší pochybnost její existenci, správce konkurzní podstaty ji popřel, neuznal ji. Tento věřitel podal na SKP žalobu (v konkurzním řízení tzv. incidenční, tj. žaloba na určení pravosti, příp. výše, apod. popřené pohledávky) k příslušnému soudu (tzv. prvoinstančnímu). Ten žalobu zamítl, když dal za pravdu žalovanému, tj. SKP, který pohledávku popřel. Žalobce se odvolal, odvolací soud jen potvrdil předcházející rozhodnutí prvoinstančního soudu. Žalobce se opět odvolal a odvolací soud vrátil celou věc zpátky soudu prvoinstančnímu, který zatím jednání nenařídil a všechno začne nanovo. Spor se vleče již několik let a nepochybně ještě nějakou dobu neskončí, může za tuto zdlouhavost soudce?
Na druhou stranu a v zájmu zachování objektivity uvedu případ jednoho pražského soudce. Ten řeší mnohamilionovou kauzu, když žalobcem je společnost známá svéráznými vymahačskými a lichvářskými praktikami a žalovaným je velmi důležitá (ekonomicky) a nade vší pochybnost seriózní společnost. Proto se také žalobě urputně brání, resp. chtěla se bránit, kdyby jí to onen soudce dovolil. Ten měl totiž od počátku jasno a na veřejném jednání tak i konstatoval: žalobě vyhoví. Když právní zástupce žalovaného navrhoval předložení důkazů, které by údajný nárok žalobce zpochybnily a vedly by věru k zamítnutí žaloby, odmítl je soudce s tím, ať si je nechá až na odvolání. S laškovným úsměvem pak opětovně prohlásil, že žalobě vyhoví, neboť »odůvodnění zamítnutí se mi bude snáze psát, než kdybych musel odůvodňovat, proč jsem žalobu zamítnul«. Tak se stalo, soudce žalobě vyhověl, žalovaný se odvolal. Odvolací soud zatím nejednal, ale jedno je zřejmé již dnes; že totiž strana, která vyjde z odvolacího řízení jako neúspěšná, se nepochybně odvolá. Onen soudce ovšem bude alibisticky krytý rozhodováním odvolacího soudu, neboť bude vázán jeho právním názorem. Už bude, velmi zjednodušeně řečeno, jen opisovat z rozhodnutí vyšší instance. Tato skutečnost však nebude bránit tomu, aby se nespokojená strana odvolávala a odvolávala... Palec dolů?
Na základě výše řečeného se nabízí ještě jiná otázka: zařadil snad ministr Pospíšil do svého šatníku někdy i soudcovský talár? Advokát hájí svého klienta rukama nohama a může hledat cesty, jak zákon obejít, aby jeho klient vyvázl z nesnází. Žalobce má snahu naopak žalovaného dostat do co největších malérů i z důkazů, které třeba nesplňují náležitosti nezpochybnitelných tvrzení. Protože je to soudce, který na základě předložených důkazů advokátem i žalobcem rozhoduje v trestním řízení o vině a trestu; v občanskoprávních, případně v obchodněprávních kauzách pak o spravedlnosti či neoprávněnosti nároků jedné ze stran takových řízení. Jak a podle jakých měřítek tedy bude ministr spravedlnosti rozhodovat, kdy dá palec nahoru a kdy dolů?
Snížit portfolio soudců na jedné straně, tak zní verdikt pana ministra. Na druhé straně chce tento mladý perspektivní člověk posílit administrativu (podatelna, kanceláře soudců, vyšší soudní úředníci, atp.) soudů. Možná, že si na nějaký takový administrativní post sám dělá zálusk, ale zatím to tají. Zeštíhlení počtu soudců je nejspíš jen zastíracím manévrem.

Foto - Dagmar ČERMÁKOVÁ

Zpracovatel: Anopress IT a.s.

Soud přezkoumal závazky zkrachovalé Pojišťovny Morava

Celková suma pohledávek věřitelů zkrachovalé Pojišťovny Morava činí zhruba 540 miliónů korun, z toho 8 miliónů korun jsou pohledávky bývalých zaměstnanců pojišťovny a závazky spojené s provozem konkurzu.
Právě zaměstnanci by měli své peníze dostat nejdříve, už ve třetím čtvrtletí tohoto roku. Po včerejším soudním jednání a schůzce věřitelského výboru to Právu řekl soudce Krajského soudu v Brně Jan Kozák. 'Nyní proběhne zpeněžování nemovitostí pojišťovny, například domů v Brně a v Boskovicích. Z těchto peněz by měli být uspokojeni bývalí pojištěnci ústavu,' řekl Právu Kozák.
S pohledávkami se přihlásilo kolem pěti tisíc pojištěnců, ti mají podle Kozáka šanci už v roce 2008 získat asi 20 procent svých nároků.
'Projednali jsme také spoustu nároků, které byly nejasné a neurčité, některé z nich jsme zamítli,' podotkl Kozák.

Dohoda s následníkem

Včera také došlo k dohodě s následníkem Pojišťovny Morava -pojišťovnou Maxima, která si dělala nárok na zhruba 250 miliónů korun. Zástupci firmy a konkurzní správce se dohodli, že Maxima přestane pohledávky vymáhat, a správce po ní nebude naopak chtít zaplatit závazky vůči zkrachovalé pojišťovně.
Pojišťovna Morava působila na tuzemském trhu od roku 1993. Po povodních, které zasáhly Moravu, vykázala za rok 1997 ztrátu čtyři sta padesát miliónů korun, což byl důvod, proč jí státní dozor nad pojišťovnictvím odebral licenci. Následovalo neúspěšné hledání investora a v únoru 1999 prohlášení konkurzu.
Soud měl výhrady k bývalému správci konkurzní podstaty Karlu Schellemu, jehož vinil z neprůhledného hospodaření a z umělého prodlužování konkurzu.
Soudu se například nelíbilo, že Karel Schelle automaticky uznával přihlášené pohledávky do pěti tisíc korun. Po jeho odvolání jej vystřídal jiný správce konkurzní podstaty Radomír Daňhel.

Regionální mutace| Právo - Jižní Morava

Zpracovatel: Anopress IT a.s.

KONKURZ. Konkurzní správce zkrachovalé společnosti Tiba Dvůr Králové nad Labem, která je největším českým výrobcem potištěných tkanin, včera vyhlásil výběrové řízení na prodej částí podniku.
Za provoz Zálabí požaduje nejméně 34,7 milionu korun a za provozy Mostek, Smidary a Vorech nejméně 69,55 milionu korun. Výběrové řízení správce oznámil inzerátem v tisku.
Tiba přes prohlášení konkurzu letos v únoru výrobu nepřerušila a stále vyrábí a přijímá nové zakázky. Zaměstnává přibližně 550 lidí. Hlavním provozem je dvorské Zálabí s úpravnou, tiskárnou a konfekcí. V Mostku na Trutnovsku je tkalcovna a přádelna a ve Smidarech na Hradecku přádelna.
Na podání nabídek mají zájemci tři týdny. Tiba se původně snažila konkurzu vyhnout soudním vyrovnáním, o které požádala loni v červnu a soud jí ho v srpnu povolil. Při dvou následných hlasováních ale věřitelé soudní vyrovnání odmítli. Do vyrovnání se přihlásilo přes 1.000 věřitelů, kteří po podniku požadovali téměř 600 milionů korun.
Krátce po prohlášení konkurzu na Tibu skončila v konkurzu i textilka Texlen z nedalekého Trutnova.

ČTK

Zpracovatel: Anopress IT a.s.

Liberec - První obvinění padlo v případu zkrachovalé autoškolyMWO, která připravila o peníze desítky klientů. Zaplatili si kurzy, autoškolu ale vůbec nedokončili a peníze jim nikdo nevrátil.
První obviněnou je jednatelka společnosti. 'Policejní komisař jednatelku stíhá pro trestný čin porušení povinnosti v řízení konkurzu,' sdělila mluvčí liberecké policie Vlasta Suchánková. Ženě hrozí až tříleté vězení.
Obviněná jednatelka se podle mluvčí měla dopustit trestného činu tím, že věděla o finančních problémech autoškoly, přitom ale nepodala návrh na prohlášení konkurzu. 'Byla prokazatelně seznámena s výsledky hospodaření společnosti. Ta byla insolventní a nebyla delší dobu schopna plnit splatné závazky,' doplnila mluvčí Suchánková.
Pokračování na straně B2

Policie obvinila šéfku autoškoly
Pokračování ze strany B1
Policie od března prošetřuje více než padesát trestních oznámení, která podali klienti autoškoly z poboček v Liberci, Jablonci nad Nisou a České Lípy se sídlem v Praze. Nejméně jich je z České Lípy, přibližně stejný je počet oznámení z Jablonce a Liberce.
Vyšetřování stále probíhá, kriminalisté si vyžádali další doplňky ke znaleckým posudkům z oboru ekonomiky. 'Nevylučujeme, že dojde k obvinění i dalších osob, a to z trestného činu podvodu a poškozování věřitele,' doplnila mluvčí Suchánková. Policie nevylučuje, že se ještě rozšíří počet trestních oznámení.
Řada poškozených totiž sice přišla o peníze, na policii se ale neobrátila. Jen v Liberci bylo poškozených na 150. Trestní oznámení nepodala ani Iva Šiklová z Jablonce nad Nisou. Liberecké firmě dala čtyři tisíce korun, nakonec ale mohla absolvovat jen teoretickou část a na jízdy už nedošlo. 'Ty jsme si museli doplatit u jiné autoškoly,' zmínila Iva Šiklová. Kromě peněz přišla i o čas. 'Přineslo nám to hlavně komplikace, protože dokončení autoškoly trvalo devět měsíců místo původně slibovaných dvou. Samozřejmě nás to stálo více peněz,' uvedla bývalá klientka autoškoly. Zatímco ostatní autoškoly nabízely kurzy v ceně kolem 7 tisíc korun, MWO je měla o 2 tisíce levnější. Výrazně ostatním přetahovala klienty. 'Byly to gangsterské praktiky, bývalý majitel prohlašoval, že nás všechny zničí,' uvedl majitel liberecké autoškoly Jan Hanzl.
Dveře liberecké pobočky autoškolyMWO se zavřely v dubnu loňského roku, krátce po převodu firmy majitele Mušuky na nové společníky. Brzy poté skončila i pobočka v Jablonci. Policie případ nemohla uzavřít dřív, protože stanovovala přesnou skutkovou podstatu trestného činu a zjišťovala, jak daleko se každý účastník kurzu v autoškole dostal. Vyčíslovala také škodu, její výše ještě není uzavřená. Již nyní je ale jasné, že to bude více než 200 tisíc korun.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - liberecký kraj

Zpracovatel: Anopress IT a.s.

NADTITULEK: PODVODY V BANCE BAWAG

/Od našeho spolupracovníka/

Dnes bude ve Vídni zahájeno soudní líčení s devíti obviněnými, včetně dvou bývalých generálních ředitelů kdysi třetí největší rakouské banky Bawag a bývalých předních činitelů rakouského odborového svazu OeGB. Je mezi nimi i rakousko-americký investiční bankéř a muž vnučky amerického prezidenta Eisenhowera.

Všichni jsou obviněni, že přímo či nepřímo způsobili ztrátu téměř jedné a půl miliardy eur, které utrpěla Bawag v letech 1998 až 2000 v rámci spekulací na Bahamských ostrovech, retušováním ztrát a falešným účetnictvím. Spekulace a následné ztráty přivedly banku na pokraj bankrotu, který odvrátila až státní záruka ve výši téměř miliardy eur.

Proces, který má odpovědět na otázku, kdo nese vinu na největším finančním skandálu poválečného Rakouska, má trvat nejméně tři měsíce. Obžaloba, která sama o sobě čítá 109 stran, je podložena dalšími 70 000 stranami svědeckých výpovědí a znaleckých posudků. V případě odsouzení hrozí obžalovaným tresty až do deseti let vězení.

Hlavní obžalovaný, bývalý generální ředitel Bawagu Helmut Elsner, je obviněn z podvodu, zpronevěry a falšování bilancí. Bývalí členové správní rady Johann Zwettler, který nastoupil po Elsnerovi jako generální ředitel, Peter Nakowitz, Christian Buettner, Hubert Kreuch, Josef Schwarzecker a ředitel správní rady Bawagu a hospodářský ředitel OeGB Guenter Weninger jsou rovněž obviněni ze zpronevěry a falšování bilancí. Robert Reiter z nezávislé auditorské a poradenské firmy KPMG je obviněn z falšování bilancí. Řadu obžalovaných uzavírá Wolfgang Floettl, syn bývalého generálního ředitele (předchůdce Elsnera) a zakladatel americké investiční společnosti Ross Capital. Tento muž vnučky amerického prezidenta Eisenhowera se bude zodpovídat ze zpronevěry a z toho, že téměř celé jmění banky prospekuloval.

Skandál okolo Bawagu, Banky pro práci a hospodářství, která byla založena v roce 1920 jako banka pro lidi s nižšími příjmy a malopodnikatele a patřící odborům vedeným socialisty, vypukl na podzim 2005. Tehdy vyšlo najevo, že představenstvo Bawagu, aniž by o tom uvědomilo správní radu, poskytlo nezajištěnou osobní půjčku v celkové výši okolo 450 milionů eur Philipu Bennetovi, šéfovi Newyorské makléřské společnosti Refko, jen několik málo dnů předtím, než Refko ohlásila bankrot a na Benneta byl uvalen zatykač pro podezření z podvodu. Bennet použil peníze k tomu, aby zaretušoval schodek v bilanci své firmy, kterou sám vytuneloval.

Katastrofální zprávy ze zákulisí Bawagu se potvrdily, když auditor odmítl uznat konečné vyúčtování za rok 2005 a předal případ státnímu bankovnímu dozoru. Ten zjistil, že manko bylo pouze špičkou ledovce a že ztráty banky sahají daleko do poloviny 90. let, kdy mladý Floettl prospekuloval 23 miliard šilinků (1,7 miliardy eur). V roce 2000 se přidaly neúspěšné spekulace s japonským jenem a ztráty Bawagu dosáhly zhruba další jedné miliardy eur. Floettlovy machinace kryl jak Elsner, autokratický ředitel Bawagu, tak jeho nástupce Zwettler a i předseda OeGB Fritz Verzetnitsch, který poskytl celou rezervu stávkové kasy odborů Bawagu ve snaze manko pokrýt.

Díky státní záruce se nakonec bankrot banky podařilo odvrátit a zachránit ji prodejem americkému finančnímu fondu Cerberus.

Zpracovatel: Anopress IT a.s.

Městský soud v Praze prohlásil v polovině června konkurz na majetek společnosti X-Sport, která v Česku a na Slovensku provozuje 91 obchodů se značkovým sportovním oblečením a s obuví. Vyplývá to z údajů zveřejněných na internetových stránkách ministerstva spravedlnosti. Firmu X-Sport, jejíž základní kapitál činí milion korun, vlastní podle údajů z obchodního rejstříku bývalý generální ředitel Komerční banky Radovan Vávra.

Zpracovatel: Anopress IT a.s.